pátek 6. září 2013

Psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize Jak zvládat depresi píše, že příčiny deprese mohou spočívat například v tom, jak nezdravě žijeme. Málo spíme, moc pracujeme, pořád jen sedíme a nehýbeme se.

Celý článek tu, i když zbytek mě už tolik nezaujal...

Jedním z pozitivních přínosů celýho tohohle životního stylu je pro mě i přesně tohle. Neměla jsem deprese, teda aspoň o tom nevim, ale bejvala jsem rozhodně negativnější. V duchu jsem se vztekala když šel někdo pomalu po chodníku a zdržoval mě, když neuměl vystupovat/nastupovat z autobusu, když... no však víte.

Poslední dobou mi při setkání s takovejhlema reakcema začalo v hlavě naskakovat... TEN ČLOVĚK BY MĚL ZAČÍT CVIČIT. Třeba při mym nedávnym incidentu v naší posilovně (sic!) kdy dámy evidentně v sobě tu negativitu nosej celej život a jen hledaj na koho jí vypustit. Nebo při čtení tadytoho článku. Lidi by měli víc cvičit.

Dneska mi místo vzteku a negativity naskakuje... nic. Prázdno. Moje reakce na svět kolem mě jsou buď pozitivní nebo neutrální jak Švýcarsko. Nemám náladu na negativní pocity.

A to si myslim že tohle ani chytráci nemyslej tim vlivem sportu na psychiku, nemluvim totiž o endorfinech bezprostředně po tréninku. Nebo o tom pocitu když v krámě zjistíte že ste popolezli o jednu velikost dolu. To jsou další přínosy, ale to je takový dost probíraný, o tom je už nuda psát.

A teď mě omluvte, v devět mi otvíraj posilovnu.

středa 21. srpna 2013

This or that?


Tamaris nebo Bama?

Drážďany srpen 2013

Dva sprchový gely Treaclemoon - One Ginger Morning a The Raspberry Kiss (seriously, One Ginger Morning je ta nejlepší vůně pro ranní osvěžující sprchu! A navíc mi po něm v hlavě pořád hraje toto. No původně jsem šla hlavně pro tu kokosovou příchuť, ale ta mě nějak neoslovila, to máme lepší kokosový sprchový gely tady u nás... teď nevim kterej to je ale čichala sem ho u nás v drogerce.), Aussie 3 Minute Miracle verze Reconstructor a Frizz Remedy (no copak já vim kterej mi bude vyhovovat?), dvě bavlněný okrajkovaný košilky Ann Christine, bílý a béžový (na zimní vrstvení. Jak moc miluju léto a pátrám po každym dostupnym slunečnim paprsku, tak.... aah no jo. Btw. pekelnej obchod..), mandlový máslo a kešu máslo, 99% čokoláda do ranních ovesnejch kašiček (už sem jí dneska testovala a s nejčistším svědomím řikám, že je to nejlepší čokoláda jakou sem kdy jedla, jak mi ten jeden proužek provoněl celou kuchyň! Btw. ovesná kaše se skořicí, lžičkou medu, lžičkou mascarpone a kouskem rozpuštěný vysokoprocentní čokolády = nebe na zemi), skořicový žvejkačky Big Red, deodorant Nivea kterej na mně po pár minutách bohužel nevoní jako bych se namazala Niveou: (, scrub na rty Lush Bubblegum (moje první Lush věc v životě a pořád mám k týhle značce negativní vztah, ale poslední dobou mi nějak neseděj rtěnky a v těchhle scrubech na rty neni žádnej výběr...), krém na vlasy John Frieda Secret Agent (uhodli byste že v poslední době ve velkym sjíždim videa Plum Foolery?) a můj první hedvábnej šátek v životě a můj první koženej pásek v životě (po koženejch botách a kabelkách přicházej na řadu další doplňky...).



Píšu si jedničku, že sem domu přivezla nula kusů dekorativní kosmetiky.

pondělí 8. července 2013

you were right about the stars each one is a setting sun

Podle názoru mýho last.fm můj nejhranější interpret, a já bych o nich nikdy neřekla že je to moje nejoblíbenější kapela. Je to takovej divnej vztah, asi jako k příbuznejm, kolegům, lidem, který si nevybíráme ale leta setrvávaj v našich životech a my se je naučíme tolerovat i s jejich chybama. Ha, tahle malá holka má velkorysou shovívavou trpělivost s Wilco! Jako zaprvé já fakt nevim o čem většina těch písniček je. O jak to řiká tenhle plakát, about... uh... wel.. you know... stuff.

Třeba I Got You (At the End Of the Century) musí bejt nejpitomější písnička jakou jsem kdy slyšela a skoro se při ní dycky červenám. Teda ne že bych si myslela že hudba musí bejt o něčem. Třeba nejlepší je Kanye když řiká uplný nesmysly. To bych byla já. Ale prostě... nejhorší je když bohužel víte o čem zpívaj a radši byste ty nesmysly.

Zadruhý vůbec to, že zpívaj. Sorry, ale zpěv je podle mě směšná disciplína kterou nechápu a mnohem radši mám buď rap nebo žádný slova. Samozřejmě teda kromě lidí jako Beyoncé nebo Michael Jackson, kde zpěv je ta magická věc kvůli který byste snad i začali věřit že je něco nad náma. No ale prostě, zpěv. Beige rock. Nic z toho co normálně poslouchám. Když už něco poslouchám.

Ještě nikdy sem neměla ohledně žádný oblíbený kapely tak ne-růžový brejle. Přesto tam jsou, už léta tam jsou, někde při zdech mýho světa, někdy blíž, někdy dál. Mám je ráda, víte? Jsem ráda, že tam jsou. One more reason I'm coming home, I'm coming home via Chicago v říjnu.

neděle 23. června 2013

This is the day.

Dneska je ten den. Kdy jsem dosáhla cíle. Ne včera nebo zejtra, ne vy nebo vy, ale já já já, zrovna dneska.

V tom posledním půlroce mi byl věrným společníkem Health & Fitness Board na Pinterestu. Uznávám, neni to žádnej hlubokej vědeckej zdroj informací, ale je to barevný nenáročný a fitness světu to dělá docela fajn image, víte jak. Pamatuju si, jak jsem si patnáctýho ledna jela ve sněhový vánici pro moje posilovnový bačkůrky (dneska už dost poničený..). Den předtim se mi do mozku vryl jedna z těch motivačních cedulí na pinterestu - YESTERDAY YOU SAID TOMORROW. Jo. Dneska mi hlavou pořád běží část jiný cedule - THE TIME WILL PASS ANYWAY. Přesně! Uplně klidně mohlo dneska bejt 23.6.2013, já mohla vážit tolik co 15.1., ne-li víc, mít chlupatý nohy (jo no, pravidelné návštěvy posilovny člověka donutěj holit si nohy poctivě celou zimu, nečekanej side effect!) a doufat, že...no já nevim v co doufat, že mi nikdo neřekne hej jdeme na plovárnu? Já teď nevim. Prostě mohlo bejt dneska a všechno mohlo bejt postaru. A neni.

posledních pět měsíců v kostce




Happy happy.
Musim to vůbec zmiňovat?