pondělí 8. července 2013

you were right about the stars each one is a setting sun

Podle názoru mýho last.fm můj nejhranější interpret, a já bych o nich nikdy neřekla že je to moje nejoblíbenější kapela. Je to takovej divnej vztah, asi jako k příbuznejm, kolegům, lidem, který si nevybíráme ale leta setrvávaj v našich životech a my se je naučíme tolerovat i s jejich chybama. Ha, tahle malá holka má velkorysou shovívavou trpělivost s Wilco! Jako zaprvé já fakt nevim o čem většina těch písniček je. O jak to řiká tenhle plakát, about... uh... wel.. you know... stuff.

Třeba I Got You (At the End Of the Century) musí bejt nejpitomější písnička jakou jsem kdy slyšela a skoro se při ní dycky červenám. Teda ne že bych si myslela že hudba musí bejt o něčem. Třeba nejlepší je Kanye když řiká uplný nesmysly. To bych byla já. Ale prostě... nejhorší je když bohužel víte o čem zpívaj a radši byste ty nesmysly.

Zadruhý vůbec to, že zpívaj. Sorry, ale zpěv je podle mě směšná disciplína kterou nechápu a mnohem radši mám buď rap nebo žádný slova. Samozřejmě teda kromě lidí jako Beyoncé nebo Michael Jackson, kde zpěv je ta magická věc kvůli který byste snad i začali věřit že je něco nad náma. No ale prostě, zpěv. Beige rock. Nic z toho co normálně poslouchám. Když už něco poslouchám.

Ještě nikdy sem neměla ohledně žádný oblíbený kapely tak ne-růžový brejle. Přesto tam jsou, už léta tam jsou, někde při zdech mýho světa, někdy blíž, někdy dál. Mám je ráda, víte? Jsem ráda, že tam jsou. One more reason I'm coming home, I'm coming home via Chicago v říjnu.