Psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize Jak zvládat depresi píše, že příčiny deprese mohou spočívat například v tom, jak nezdravě žijeme. Málo spíme, moc pracujeme, pořád jen sedíme a nehýbeme se.

Celý článek tu, i když zbytek mě už tolik nezaujal...

Jedním z pozitivních přínosů celýho tohohle životního stylu je pro mě i přesně tohle. Neměla jsem deprese, teda aspoň o tom nevim, ale bejvala jsem rozhodně negativnější. V duchu jsem se vztekala když šel někdo pomalu po chodníku a zdržoval mě, když neuměl vystupovat/nastupovat z autobusu, když... no však víte.

Poslední dobou mi při setkání s takovejhlema reakcema začalo v hlavě naskakovat... TEN ČLOVĚK BY MĚL ZAČÍT CVIČIT. Třeba při mym nedávnym incidentu v naší posilovně (sic!) kdy dámy evidentně v sobě tu negativitu nosej celej život a jen hledaj na koho jí vypustit. Nebo při čtení tadytoho článku. Lidi by měli víc cvičit.

Dneska mi místo vzteku a negativity naskakuje... nic. Prázdno. Moje reakce na svět kolem mě jsou buď pozitivní nebo neutrální jak Švýcarsko. Nemám náladu na negativní pocity.

A to si myslim že tohle ani chytráci nemyslej tim vlivem sportu na psychiku, nemluvim totiž o endorfinech bezprostředně po tréninku. Nebo o tom pocitu když v krámě zjistíte že ste popolezli o jednu velikost dolu. To jsou další přínosy, ale to je takový dost probíraný, o tom je už nuda psát.

A teď mě omluvte, v devět mi otvíraj posilovnu.